Spotřeba, spotřeba, spotřeba, je ji vážně potřeba?

 

Zisky firem, ekonomika státu i životní standard. To vše má jednoho nejlepšího kamaráda a tím je objem spotřeby. Ať už počítáte HDP, děláte účetní uzávěrku nebo se sousedovi chlubíte novým bazénem, vždy je v hlavní roli právě spotřeba. Dalo by se říct, že konzum je hybatelem ekonomikckých i společenských vztahů v západní společnosti, kde se Czechia, i přes Zemanovy výlety do Číny, stále řadí. Není ale snaha o stále zvyšující spotřebu (a tím i rostoucí ekonomiku) cestou do pekla?

 

Pokud bychom chtěli tuto otázku zodpovědět, museli bychom zjistit, zdali existuje peklo. Na to však v redakci nemáme kapacity. Můžeme ale konstatovat, že pokud nezačneme na ekonomiku nazírat jinak než optikou spotřeby, bude to pěkný průser. Proč? Lidí přibývá a ikdyž vyspělejší státy de facto vymírají nebo jejich populace stagnuje, v rozvojových zemích vypadává ze žen jedno dítě za druhým. A ve chvíli, kdy jim dojde, že mají stejné právo na vysokou životní úroveň jako třeba Němci, bude to pro planetu problém.

 

Už nyní, když v blahobytu nežije ani polovina planety, se potýkáme s globálním oteplováním, obřími plastovými ostrovy a s nejistotou, na co budou auta za pár let jezdit. Až se Indové nebo Afričané přihlásí o svůj díl blahobytu, vymkne se to kontrole. Vědci už to řešili a vypočítali, že planeta by gangbang 8 miliard “německých spotřebitelů” nezvládla. Takže… budeme se tvářit, že je kardinální nerovnost mezi rozvojovými zeměmi a západem v pohodě a vydrží navždy, nebo se na to vybodnem a budeme si dále honit ego na tom, který stát má větší spotřebu, až se naše planeta naštve a odejde někam do pryč a nebo můžeme ustoupit a přiznat si, že kapitalismus, konzum a volná ruka trhu není zas taková výhra jak se mohlo zdát.

 

Co takhle sdílená cirkulární ekonomika?

 

O cirkulární ekonomice se v poslední době píše vcelku hodně. Například Hospodářské noviny přišly s tím, že kdyby Evropa přešla na dokonalou cirkulární ekonomiku ušetřila by 1,8 bilonu eur ročně. Pro srovnání, které stejně nikomu nic neřekne, je to asi třicetinásobek našeho státního dluhu. Za rok. Což je dost wow.

 

Jádro cirkulární ekonomiky tkví v tom, že odpad, který vznikne výrobou produktu nebo jeho likvidací nepoputuje na skládku, ale dále se zpracuje, opraví nebo se rozloží. V důsledku by tak nevznikal takřka žádný odpad, ušetřilo by se tak za jeho likvidaci a byl by využitelný v dalších produktech.

 

Vezměme si třeba takový mobilní telefon. Je to sice relativně malá krabička, ale vlastní ji miliardy lidí a co je nejhorší, vlastní ji zhruba tak dva roky. Spousta lithia (relativně vzácný kov užívaný v bateriích) tak skončí na skládkách, kde se bude rozkládat asi tak biliardu let. Kdyby se tohle lithium systematicky recyklovalo, ušetří se spousta peněz a přírody. A přesně o to v cirkulární ekonomice jde.

Schéma konvenční vs zelené výroby

Další způsob jak se vymanit ze sebevražedné spirály spotřební ekonomiky je, aby výrobky byly kvalitnější a využívalo je více lidí. Například auta 95 % času stojí na místě. Vezměme si příklad chlápka, který jezdí akorát do práce a z práce, dejme tomu hodinu denně. Auto tak 23 hodin stojí nevyužité. Navíc by se v něm mohlo vozit více lidí než jeden zaměsnanec. Jasně. Myšlenka, že auto bude v provozu 24 hodin denně a bude v něm vždy sedět pět lidí a vynese tak 115 (23*5) násobek užitku je samozřejmě utopická a zcestná. Ale třeba i desetinásobek není špatný. Dejme tomu, že auto stojí 200 tisíc a vydrží 15 let. Za pojistku zaplatíte cca 5 tisíc ročně, za 15 let tedy 75 000. Benzín budeme ignorovat, ikdyž bychom neměli. Dohromady to tedy dělá 275 tisíc za 15 let, takže slušná pálka. Když to ale vydělíme deseti, ušetříme skoro 250 tisíc.

 

Příkladů, kde všude se dá sdílená nebo cirkulární ekonomika uplatnit jsou tisíce. A odhad, že tak lze ušetřit opravdu slušnou sumu, není rozhodně scestný. Co by to ale udělalo se spotřebou? Najednou by se místo 10 aut koupilo jen jedno. HDP by kleslo, spotřeba by klesla, zisky by klesli. Co by ale nekleslo, je životní úroveň a užitek z produktu. Dá se to považovat za posun k chudobě? Těžko. Jen by nám ke stejnému užitku stačil zlomek zboží.

 

Tak jo. Ale proč to už není?

 

Moderní technologie dovolují takřka dokonalé propojení lidí a služby, které staví na sdílené ekonomice, díky tomu kvetou. Nutno si ale uvědomit, že tenhle technologický obrat je stále ještě v plenkách a trvá jen pár desítek let. Když k tomu připočítáme obvyklou opožděnost státní správy oproti tomu, co je dnes technologicky možné a zatvrzelé ekonomické učebnice, které trvají na tom že velký blahobyt = velká produkce a spotřeba, dopočítáme se k závěru, že si na smysluplnější verzi ekonomiky ještě pár let počkáme.

 

Čekat ale vlastně nestačí. Pokrok se nikdy nestal jen tak ze vzduchu, ale vždy ze snahy lidí něco změnit a posunout dál. A je to právě nastupující generace Y a Z, která musí vytvářet ekonomiku založenou na optimalizaci a spolupráci místo maximalizace zisku a konkurence. Zvládneme sladit lidský styl života s možnostmi planety? Uvidíme již brzy. Pokud bude za 30 let v Česku poušť a mezi odpadky budeme hledat zbytky lithia, abychom si vydělali na litr vody, selhali jsme stejně jako generace našich rodičů a prarodičů a praprarodičů a prapraprarodičů a praprapraprarodičů a prapraprapraprarodičů.

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *