Špatná pseudobáseň Chládek

Umění může mít spoustu podob. Od skvrny na košili až po malby v Sixtinské kapli. Báseň, kterou jsem před několika měsíci napsal spadá spíše do první jmenované kategorie umění. Nenese příliš hlubokou myšlenku, nedonutí vás zamyslet se nad smyslem života, ale je to báseň, která zahřeje nejen u srdce, což je do chladného počasí ideální.

Chládek

Jde muž temnou ulicí, 
„Je mi zima,“
honí se mu palicí,
„být teplej by bylo prima.“ 
 –
Hle na rohu hospoda
v ní učesaný jouda,
vzrušení cítil odspoda,
na rozkroku hrouda. 
– 
Jeden, druhý, třetí rum,
hospodou se line pot,
smrdět takhle – to je um,
plíseň stoupá z jeho bot. 
 –
Pižmo přitahuje joudu,
ejhle sedí mu na klíně,
šije na něj boudu,
orientace je na vině.
  –
„Zkuste koktejl milý hochu
a použijte nějaký sprej,
pak učešte se trochu,
stane se z vás správný gay.“ 
– 
Muž promyslel další kroky,
objednal si další pití,
myslel na to celé roky,
jaké to je mít ho v řiti. 
– 
„Nu dobrá joudo, vyhrál jsi,
Já cítím, že stojí mi,“
Dal mu ruku do kapsy,
 a ulevil si od zimy.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *