Moučný mozek – Kapitola 4: Závislost na cukru

Ve filipice proti sacharidům, což by klidně mohl být podtitul Moučného mozku, nesmí chybět pomluva cukrů. Z chemického hlediska, které se výrazně promítá do jejich chování v metabolismu, známe hned několik druhů cukříků. Které z nich jsou zlé, které zlejší, a proti kterým je Voldemort jen hodným stařečkem?

Glukóza, jež se vyskytuje například v bramborech, rýži či celozrnném pečivu, je charakteristická tím, že se metabolizuje ve všech buňkách v těle a zvyšuje hladinu cukru v krvi.

Druhým základním typem cukru je fruktóza, kterou hojně nacházíme v medu nebo nečekaně v ovoci a narozdíl od glukózy probíhá její metabolismus v játrech. Záludnost však tkví v tom, že fruktóza nespouští látku zvanou leptin, která je zodpovědná za pocit nasycení, takže je snadné se fruktózou přejíst. Na duši nás naštěstí může hřát, že ačkoliv je nejsladší z cukrů, tak má nejnižší glykemický index.

Sacharóza je oblíbeným sladidlem a z chemického hlediska se jedná o disacharid, který obsahuje jak molekulu glukózy, tak fruktózy. Vůbec nejrozšířenějším a nejnebezpečnějším cukrem je potom HFCS, neboli kukuřičný cukr s vysokým obsahem fruktózy, který je velice levný, chutný a v průmyslově zpracovaných potravinách hojně využívaný.

Nutné je si uvědomit, že fruktóza a glukóza nejvíce zlobí, když jsou spolu. Glukóza totiž zvýší hladinu inzulinu, která informuje tělo o dodávce další energie, zatímco fruktóza se nevyužije a je přeměněna v játrech na tuk, který se v těle ukládá a způsobuje obezitu nebo obaluje vnitřní orgány, což jim příliš nesvědčí. V těle navíc probíhá reakce zvaná glykace, což je navázání sacharidů na bílkoviny, čímž se proteiny a aminokyseliny zdeformují a neplní svou funkci.

Možná jste už někdy slyšeli o něčem co máme zkrátka v sobě a jmenuje se to příznačně AGEs. Název totiž konotuje s faktem, že tyhle srandy v našem těle způsobují předčasné stárnutí. Zkratka AGEs znamená v angličtině „Advanced glycation end products“ a jedná se o konečné produkty glykace. Ačkoliv je tento proces pro lidský organismus přirozený, tak ve velké míře škodí a právě sacharidy způsobují, že se glykace v těle spustí ve velkém. Například glukózový sirup zvýší glykaci až desetinásobně.

V předchozích kapitolách byl zmíněn cholesterol s nízkou hustotou LDL, který se v modifikované podobě mění v látku, která tělu škodí. Za tuto modifikovanou podobu LDL je zodpověný právě proces glykace.

Dalším příkladem retardovaných bílkovin jest glykovaný hemoglobin (HbA1c), který se v diagnostice využívá jako klíčový marker při určování cukrovky – jeho četnost totiž vypovídá o průměrné koncentraci krevního cukru za poslední tři měsíce. Zřejmě není nutné zdůrazňovat, že hemoglobin je jinak skutečně kámoš, protože tato součást červených krvinek roznáší po těle prospěšnou látku zvanou kyslík.

Dave samozřejmě neopomněl zmínit zhruba miliardu výzkumů, které našly přímou úměru mezi hodnotou HbA1c v krvi a depresemi, ischemickou srdeční chorobou či úbytkem mozkové tkáně. A položme si ruku na naše kolabující srdce – kdo by neměl depku, když mu mizí mozková tkáň?

Výčet negativ, které má na svědomí glykace tedy obsahuje především omezení funkčnosti proteinů, které se posléze shlukují s ostatními proteinovými mutanty a páchají nejrůznější zločiny, neblahý účinek na cévy také nepotěší a povzbuzení tvorby volných radikálů a zánětlivých procesů v těle je taky na mašli.

Dave v neposlední řadě zmiňuje, že existují data, která dokládají přímou korelaci mezi obvodem pasu a velikostí mozku. Takže ti největší tlustoprdi jsou největší vymašťěnci – to zní jako výhra, kdo by nechtěl být tlustý, nemocný a vypatlaný? Ještě být chudý a můžete si založit inzerát na seznamce – zájemci se jen pohrnou.

Na úplném konci kapitoly Perlmutter zakamufluje svou nenávist vůči sacharidům do výzkumu, který sledoval tři typy diet – nízkotučnou, nízkoglykemickou a jeho oblíbenou nízkosacharidovou. Která asi dopadla nejlépe?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *