Nemáš duši? Prodej tělo! Aneb vydělej si plazmou

„Nemít prachy? Nevadí!“zpívá Zdeněk Svěrák ve své známe písničce o radosti a nudě. Nutno však oponovat, že občas to dost vadí. Přeci jenom, když se vám v peněžence válí poslední stovka a do výplaty zbývá ještě týden, není to nic příjemného. Stát se to může každému, stačí pár nečekaných výdajů, nebo několik chlastaček, na kterých zkrátka nesmíte chybět. Kdekdo by sáhl po půjče, jiný by zase radši prodal ledvinu nebo kus plíce. Naštěstí však existuje zlatá střední cesta. Morálně pochybná, ale zlatá. 

Řeč je o dárcovství plazmy, tedy přesněji řečeno o prodeji plazmy. Na úvod by bylo vhodné říct, co je vlastně produkt, se kterým jdeme na trh, zač. Plazma tvoří z 55 % naši krev a má podobu tmavě žluté tekutiny, přesněji řečeno vypadá jako moč. Samotná plazma je pak tvořena z 95 % vodou a asi 120 nejrůznějšími proteiny, které hrají důležitou imunitní funkci v těle nebo pomáhají při srážení krve. Právě tyto její vlastnosti jsou poptávány lidmi, kteří trpí těžkými chorobami, respektive farmaceutickými společnostmi (nejčastěji ze Švýcarska), které z plazmy vyrábí pro tyto pacienty léky.

Odběr probíhá tak, že vypíšete zhruba stránkový dotazník, pokecáte pár minut s doktorkou, jestli jste v cajku a následně vám ve velké místnosti, která připomíná dojírnu lidí, vám píchnout do žíly v předloktí kanylu s né úplně malou jehlou. Tím však máte, v případě hladkého průběhu, to nejhorší za sebou. Následně už jen ležíte a zhruba hodinku čekáte, až se dokončí proces zvaný plazmaferéza. Ten probíhá tak, že stroj, na který jste připojeni, vám vezme pár deci krve, odfiltruje z nich plazmu, vrátí vám to, co zbylo u krve a tento postup se opakuje zhruba čtyřikrát až pětkrát.

Poté už jen dostane kafe a deset minut čekáte, jestli to s váma náhodou nesekne. Pokud ne, dostane prachy, pokud ano tak první pomoc. A o jakou částku se jedná? Podle zákona smí společnosti dojící plazmu z lidí vyplácet jako kompenzaci maximálně 5% z minimální mzdy, a jelikož je nyní minimální mzda v Česku 11 tisíc korun, ve většině center dostanete 550 korun. Se vším všudy za hodinu a půl nicnedělání celkem slušný výdělek.

Na plazmu však nemůžete chodit každý den, minimální rozestup mezi jednotlivými odběry bývá zpravidla nastaven na 14 dní, někdy až měsíc. I tak se však chodit na plazmu z finančního hlediska vyplatí. Za plus mínus 40 hodin vašeho času získáte za rok 13.200 korun.

Když se však snažíte darovat či prodat kousek sebe, není to samozřejmě bez rizik. Újma s kterou musíte zkrátka počítat, jsou dočasné jizvy v místě vpichu do žíly, takže pokud vypadáte už nyní jako fetka, moc tomu nepřidáte. Další riziko, které hrozí zejména na úplném začátku nebo při nedodržování zdravotních doporučení a přetěžování se po odběru, je snížená imunita. Můžete se pak snadno nachladit nebo léčit nějakou nemoc o něco déle.

Přímo při samotném odběru se taky může stát několik nepříjemností. Jednak můžete omdlít, protože to se prostě při odběrech některým lidem stává. Jednak se vám může z vpichu zpustit krev, i když v té chvíli o to už nikdo ani v nejmenším nestojí. A jednak, a to je obzvlášť nepříjemné, může postupně dojít ke ztrátě pružnosti cévních stěn a k prasknutí žíly.

Všechny tyto zmíněné hrozby se však, s výjimkou jizev na předloktí, stávají jen velmi výjimečně. Takže pokud nejste přecitlivělí na odběry a máte silnou imunitu, není se v podstatě čeho bát. Možná jen drobného píchnutí v předloktí při vpichu a silnému píchání v některé z hemisfér, když budete přemýšlet nad tím, jestli je úplně správné darovat něco za peníze a zdali tím skutečně pomůžete chudým a bezmocným a nebo jen namastíte kapsy farmaceutickým společnostem. Ale co, říká se, že píchání je fajn.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *