Marx verze 2.0. aneb zrodila se nová vykořisťující třída?

Nepochybuji, že o Marxových a marxistických myšlenkách slyšel alespoň v základních bodech snad každý. Aby taky ne, když jde o klíčovou filozofickou doktrínu, která, ač v hodně upravené podobě, ovlivnila 20. století takovým způsobem, že se z jejich následků některé vyspělé státy vyrovnávají ještě dnes. Doba se však změnila a s ní i poměry v ekonomice kapitalistického typu. Změnil se tak i model Marxova třídního boje a vykořisťování?

Odpověď je ano nebo alespoň naše jednočlenná redakce si to myslí. Pro obhájení této teze je potřeba alespoň zběžně vysvětlit několik základních termínů z Marxova díla. Prvním z pojmů je vcelku notoricky známý třídní boj, který v období Marxova života probíhá mezi buržoasií a kapitalismem. Tedy mezi buržoasními majiteli výrobních prostředků a proletářskými zaměstnanci.

Další dvě klíčová hesla, která tvoří jádro Karlíkovy teorie, jsou vykořisťování a nadhodnota. Vykořisťováním Marx nazývá svinstva, které dělají buržoazní majitelé továren proletářům. A co že je to konkrétně za sviňárny? Zde přichází na scénu druhý pojem – již zmíněná nadhodnota, což je rozdíl mezi mzdou, kterou zaměstnavatelé zaplatí proletářům a skutečnou tržní hodnotou jejich práce.

Jako fiktivní ilustrativní příklad můžeme použít, stařenku (proletariát), která plete košíky pro smyšlenou firmu Agrokoš (buržoasie). Stařenka uplete za osmihodinovou směnu 5 košíků, přičemž ji Agrokoš za jednu takovou směnu zaplatí sedm set korun. Agrokoš však prodá jeden košík za 400 korun. Náklady na provoz přístěnku pro košťata, kde stařenka plete košíky, je 100 korun na jednu směnu a za materiál na 1 košík je 50 korun. Z těchto informací pak můžeme provést jednoduchý výpočet:

Obrat Agrokoše: 5 košíků x 400,- (cena košíku) = 2000 Kč

Výdělek stařenky: 700 Kč

Náklady: 700,- (práce) + 5×50,- (materiál za pět košíků) + 100,- (pronájem prostor) = 1050Kč

Nadhodnota: 2000,- (obrat z prodeje) – 1050 (náklady) = 950Kč 

Z výpočtu jasně vyplývá, že Agrokoš díky své pozici na trhu, dokáže za den práce stařenky vydělat pro sebe 950 korun, což je přibližně nadhodnota, kterou tolik Marx kritizoval.

Dnes je však situace ještě složitější než v dobách Karlíkových. Kromě proletariátu a buržoasie zde existuje další skupina, kterou bych nazval jako distributoři. Ti de facto parazitují jednak na vlastních výrobních prostředků buržoazních vlastníků, stejně jako na hodnotě práce nejen jejich zaměstnanců. Jediné co udělají je, že prodají cizí výrobek skrze své distributorské sítě. Alarmující je především to, že marže těchto obchodníků dosahují i nadpoloviční výše prodejní ceny.

Úspěšný distributor však musí splňovat dvě základní podmínky – disponovat určitou distributorskou sítí (kamenný obchod, internet, multilevel marketing) a určitým marketingovým potenciálem či chcete-li brandem. Pokud se toto podaří distributorovi získat, může generovat vskutku velký zisk s relativně minimem námahy.

Dejme si příklad v podobě triček, které prodává smyšlená firma A8 sport. V Číně vyrobí děti triko s celkovými náklady 80 korun, výrobce – smyšlená firma Mike došije na trička křížek a pošle je distributorovi A8 sport za 200 korun. A8 sport prodává tyto trička za 400 korun. Ačkoliv tedy jen skladuje a markuje zboží, tak jen díky tomu, že k němu mají zákazníci důvěru a existuje jakási víra v kvalitu výrobků, které A8 sport prodává, dostane tato distributorská firma celých 50 % z prodejní ceny výrobku. Nutno si položit závěrečnou otázku: Dá se to označit za vykořisťování výrobců (buržoasie) i pracovníků (proletariátu)? Nutno odpovědět, že ano, co jiného by to taky mohlo být.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *