Leden 2018 aneb smršť českých politických událostí

Na konci roku všichni bilancují a ohlíží se za uplynulým rokem. Internetové deníky mapují události a kauzy, které pohly Českem, Evropou, Světem i vesmírem, firmy uzavírají účty, bary počítají skleničky a prostý lid se snaží najít alespoň špetku pozitivního na posledních 12 měsících. Již za pár dní však budeme muset zvednout hlavu a začít vnímat přítomnost. A rok 2018 odstartuje v České repulblice opravdu z ostra. Co nás tedy čeká a nemine?

Prezident z lidu 2.0

Češi si podruhé budou volit prezidenta přímo. Napoprvé jsme si zvolili katastrofu s třema bradama, poučíme se alespoň nyní? První kolo voleb se koná 12. a 13. ledna 2018 a pokud nikdo nezíská nad padesát procent, můžeme se „těšit“ na druhé a poslední kolo, které by se mělo spáchat 26. – 27. ledna 2018.
Někteří tvrdí, že prezident v parlamentní demokracii není zas až tolik důležitý, jiní zase nevěří, že jejich hlas může něco změnit, někteří si zase počkají až na klíčové druhé kolo a jiní volit nebudou, protože jim žádný kandidát není dobrý – chybí jim mezi nimi „osobnost“.
Co je to ale ta osobnost? Je to známý zkorumpovaný politik s kořeny v devadesátkách? Takovéto „osobnosti“ tam jsou hned dvě – Milouš a Topol. Nebo je to někdo apolitický s morálním kreditem a rozhledem, který by mu mohl závidět i Petřín? Takovéto osobnosti jsou také na skladě – Hišler a Drahoš. Osobností může být také někdo, kdo je mediálně známý a není mu jedno, jak se „demokracie“ u nás vyvíjí a má postmaterialistické a pokrokové smýšlení. Takovým kandidátem je zase Míša Horáčků.
Osobností je tak víc než dost, stačí si sáhnout do svědomí a vybrat si mezi Kundou, Zlodějem, Akademikem, Mladým aktivním člověkem a Podnikatelem s morálním kreditem.

Důvěřujete zlodějskému STBákovi? Pokus No.1

Neméně důležitou lednovou událostí bude hlasování o důvěře pro Burešovu vládu, které je naplánováno na 10.ledna. Ačkoliv to zatím nevypadá, že to vyjde hned napoprvé, tak z událostí posledních měsíců lze vysledovat určité indicie, které naznačují, že by autokratické ANO mohlo spolupracovat s Komanči a Fašouny z SPD. Opravdu povedený koktejlík.
Ve hře je také více variant jak by tyto 3 strany mohly spolupracovat. Nejpravděpodobněji se zatím jeví menšinová vláda ANO, která bude lízat kulky komárům a fašounům. Tato varianta je možná ještě horší, než kdyby byly spolu ve vládě. Takhle bude vše řídit Bureš a schvalovat nesmysly od SPD (jako třeba široké referendum nebo omezení svobod).
Důvěru vládě lidé už přímo ovlivnit nemůžou. Posralo se to již po volbách, kdy se rozdaly karty způsobem, který staví demokracii na druhou kolej. Na kolej, která vede ze skály rovnou do propasti. Možností jak tento vlak zastvit jsou snad jen demonstrace a výměna prezidenta, který smýšlí demokratičtějším způsobem.

Vydání Bureše a tlusťocha

Evergreen v podobě stíhání našeho premiéra a jeho pravé ruky se táhne už několik měsíců. Policie vcelku rychle požádala o jejich opětovné vydání a v lednu by se mělo o něm hlasovat. Ačkoliv z ústavního hlediska nestojí hlasování o vydání poslanců nějak ultra vysoko, jedná se možná o vůbec nejdůležitější událost ledna 2018.
Pokud se nasbírá 101 borců v Poslanecké sněmovně a pošlou Andrejka s Faltýnkem do kolotoče spravedlivého vyšetřování bez ochrany, může být najednou vše jinak. Vzhledem k tomu, že jejich vina (ač se nechci stavět do role soudce) je více než očividná, tak je dost možné, že se dostanou do vězení. A jakmile se tyto dvě hovada dostanou za katr, dá se předpokládat, že se ANO rozpadne, přemění, zničí samo nebo zrekonstruuje. Jisté je, že změní od základů, poněvadž se jedná o stranu jednoho muže. Muže, který možná usedne do vězení.
Pokud by se po ztátě své hlavy a pravé ruky ANO nerozsypalo jako domeček z karet, bylo by najednou stranou, s kterou by byly ochotny spolupracovat i další demokratické strany a fašouni a komáři by snad ostrouhali. ANO je totiž ideologicky a programově jakousi novou sociální demokracií, ale pouze pokud by v ní fungovaly demokratické principy. V současné chvíli, kdy vlastně vše určuje Bureš a tlusťoch, se jedná spíše o autokratickou stranu s demokratickou fasádou.

Další pokus dostat hrdinu Ondráčka do čela GIBS

Hrdinové minulého režimu většinou nemají velký kredit v režimu novém. Ondráček není výjimkou. Ačkoliv Filip a další komanči jeho činy, kdy mlátil lidi obuškem při listopadových demonstracích, nepovažují za problém, tak je to problém. Obzvlášť když má vést bezpečnostní sbory.
Co když to skutečně půjde do háje a bude potřeba demonstrovat a pokusit se svrhnout „vládnoucí elity“? Čeho bude v té chvíli takový člověk schopný? Vyjede na nás s tanky? Bude se střílet? Budou další političtí vězni? Zatím to jsou spekulace, ale chcete žít ve státě, kde bezpečností složky vede bijec demonstrantů a pohlavář totalitarismu?
Lednové události tak mohou pohnout naší zemí různým směrem. Od nejhorší varianty, kdy Bureš, Faltýnek, Zeman a Ondráček zvítězí až po nejlepší variantu kdy führera ANO vydají policistům, které nepovede bijec Ondráček a Zeman skončí v propadlišti politických dějin. Tak co? Je to jedno?

 

Pane Ondráčku, řekněte nám nějakou dobrodružnou historku ze svého služebního života. Prosím!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *