Jana Kratochvílová [Uriel] – micinka, která přeskočila dobu

O Janě Kratochvílové se dá říci, že se v podstatě narodila nejen do špatné generace, ale i do špatné země a doby. Svým ročníkem patří k Baby boom generaci a protože celá naše redakce jsou samí gentlemani, neřekneme přesný rok, kdy Jana Kratochvílová opustila lůno své matky. A nebo jo. 1953. 

Není nutné mít vystudovaný matfyz a historii, aby si člověk snadno spočítal, že se Janča narodila do celkem zlé doby. Když však začala chodit do školy, režim se uvolnil a z klasické totalitní diktatury se najednou stal posttotalitní uvolněný režim.

Bohužel ve chvíli, kdy dosáhla adolescentního věku (15 let), se stalo Pražské jaro a pak normalizace. To jí tak trošku zničilo život, ačkoliv tehdy o tom ještě nevěděla. Dozvěděla se to až o 5 let později, kdy začala svou kariéru zpěvačky.

Naše redakce není zrovna zastáncem československé hudby, která se produkovala v 70. letech, ale Jana Kratochvílová a její song Dlouhá bílá žhnoucí kometa nás (jednoho člověka) skutečně dostala. Z našeho (mojeho) pohledu se jedná o písničku, která v roce 1979 tak trochu nakousává odvětví elektronické hudby. A především, je to melodie, kterou zcela očividně (nebo spíše ušislyšně) zkopírovala komunistická Helenka Vondráčková pro svou nejznámější píseň Dlouhá noc.

Co je však trošku na hovno, je to, že komunisté zkrátka nechtěli, aby v Československu byli tak moc talentovaní a originální umělci, takže ji v roce 1983 povolili vystupovat na hudebním festivalu v Irsku. Což je super. Co ale moc super není, je, že ji nedovolili vrátit se zpátky a po Československu rozhlásili, že Jana Kratochvílová zradila národ a emigrovala.

De-facto tak komunisté odřízli od národa skutečně talentovanou a nadčasovou umělkyni. Podle nás (mě) to není vůbec dobré a je to důvod proč má smysl nevolit komunisty a podobné nedemokratické strany, protože se zkrátka systematicky zbavují umělců, vědců a chytrých kreativních lidí, kteří mohou umění, vědu a společnost posunout o velký kus dál.

Co říct k Janě Kratochvílové závěrem? Stále ještě žije, stále ještě tvoří, ale jizva, kterou na ní zanechal tento vyhazov z vlastního národa, je natolik hluboká, že už se nejspíš nikdy nezahojí. Navíc je natolik specifickou až éterickou bytostí, která se zkrátka v moderním zlém světě neorientuje. Přesto je za nás (mě) jednou z největších umělkyní v dějinách Česka.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *