Filipika proti pohodlí

Chtěli byste mít luxusní vilu s dvěmi garážemi? Řídit nejnovější modely Mercedesu a Lamborgini? Hovět si na velikánské kožené sedačce a sledovat plazmu větší než billboardy s culícím se Sobotkou? Skočit si do vlastního bazénu na své obrovské zahradě nebo si vlézt s prvotřídním šampaňským do horké vířivky kdykoliv se vám zachce? Jasně, že jo. O luxusu a přepychu sní občas skoro každý. Je to ale dobrý cíl? Jednou přijde den, kdy se obrovského domu nabažíte, prohánět meďáka dvoustovkou po dálnici vás přestane bavit, zjistíte, že v televizi vlastně nic moc není a v bazénu jste vyzkoušeli už všechny možné pitomosti. V dnešní filipice se pokusím obhájit tezi, že pohodlí zabíjí duši, vede ke stagnaci, ničí kreativitu a vede k depresím a prázdnotě. 

Myslím, že není nutné nějak více rozebírat, že aktivita je vždy lepší než pasivita. Když se o něco snažíme a ještě lépe, když se to po malých krůčcích začíná dařit, zažíváme radost. Abychom však něco začali dělat, potřebujeme určitou motivaci – buď vnitřní nebo vnější a v tom nejlepším případě obě najednou.

Ačkoliv bych rád napsal, jak moc ušlechtilí tvorové jsme, a že nás pohání zejména vnitřní motivace, opak je pravdou. Nic vás nedonutí vyrazit do obchodu tak rychle jako hlad nebo rozdělat oheň jako opravdu hodně tuhý mráz. Motivaci uspokojit své, dle Maslowa, nejzákladnější, fyziologické potřeby máme vždy, když pocítíme jejich nedostatek. Patří mezi ně: potřeba dýchání, potřeba regulace tělesné teploty, potřeba tělesné integrity, potřeba vody, potřeba spánku, potřeba přijímaní potravy, potřeba vylučování a vyměšování, potřeba fyzické aktivity a potřeba rozmnožování.

Když už uspokojíme tyto nejzákladnější nutnosti a chtíče, máme, podle Maslowa, potřebu zajistit si jistotu a bezpečí. Zde nás již nepohání nejzákladnější pudy, ale strach z ohrožení – ať už materiálního, fyzického či psychického. Strach je výbornou motivací, která nás donutí k aktivitě skoro tak spolehlivě jako základní pudy. Do této kategorie patří jistota zaměstnání jistota příjmu a přístupu ke zdrojům, fyzická bezpečnost – ochrana před násilím a agresí, morální a fyziologická jistota, jistota rodiny a jistota zdraví.

Problém přichází u posledních třech bodů Maslowovy pyramidy. Jedná se o pocit sounáležitosti a lásky, o potřebu uznání a úcty a o potřebu seberealizace. Je samozřejmě fajn být milován, respektován a posouvat své hranice, ale přeci jenom – přežít se bez toho dá. A zde nastává problém s vnější motivací, už není tolik hmatatelná a odměna už není otázkou života nebo smrti.

Co z toho vyplývá? Pokud se zaměříme jen na naše materiální cíle a spokojíme se s vilou, vytuněným fárem, bazénem a obří televizí, naše osobnost začne stagnovat a my postupně zjistíme, že nejsme šťastní. Důvod je jednoduchý – chybí nám uspokojit hned tři kategorie potřeb podle Maslowa. V případě, že nám na krku visí zlatokopka, tak dvě. Prozíravý čtenář už jistě uhádl, že správná otázka, kterou je nutné článek zakončit zní: Jak se tomu vyhnout?

Jednak je dobré nesledovat jen materiální uspokojení, ale zaměřit se hlavně na cíle, které nás posouvají osobnostně dopředu. Ať už rozvíjením našich dovedností, podnikáním, vytvářením různých zájmových skupin, politickou participací nebo třeba dobrovolnictvím. A hlavně, není lepší prevence, než žít o trochu méně pohodlně, než si můžete dovolit. Jednak tím ušetříte nějaké ty peníze a jednak vás i mírná nepohodlnost bude nutit k aktivitě.

 

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *