Dieta vs. Zdravá strava vs. Stravovací návyky

Zdraví je základ. O tom nemůžou spekulovat ani ti nejujetější filozofové či vyznavači alternativního způsobu čehokoliv. Kdo však určuje co je zdravé a co nám naopak škodí? Kde je hranice mezi kultivovaným a promyšleným stravováním a výživovým fanatismem? Názory na tuto problematiku jsou jako zadky – každý nějaký má (tímto se omlouváme tragicky zraněným válečným veteránům, siamským dvojčatům, které jsou srostlé v pase a dalším, kteří žijí bez zadku).

Informační gramotnost ohledně kvality potravin a stravovacích návyků je v České republice (podobně jako ve většině rozvinutých kapitalistických zemích) na trystní úrovni. Světýlkem na konci tunelu je však nespočetné množství aktivit, výživových poradců, různých článků, webů, knížek a dokonce i na školách se děti začínají učit základy toho, jak se zdravě stravovat. Zejména u mladých lidí se pak často objeví zájem o tuto tématiku a své (v drtivé většině případů špatné) návyky z dětství se začnou přeučovat.

Na tento trend se dá však nahlížet hned dvěma způsoby. Za prvé se sice zvyšuje zájem mladých lidí o zdravý styl života a takoví lidé si aktivně vyhledávají informace a začínají se orientovat v potravinářském průmyslu. Na straně druhé však nastává pro tyto lidi jakýsi informační šok, jelikož existuje mnoho výživových stylů či diet, které tvrdí, že zaručeně jen ten jediný je ten správný. Zde jsou některé z nich:

  1. Vegetariánství – Nejí maso.
  2. Veganství – Nejí nic živočišného, tedy ani třeba vejce, mléko nebo živočišné tuky.
  3. Vitariánství (raw food) – Tahle skupinka nejen, že se vyhýbá živočišným produktům, ale dokonce i teplým jídlům, které byly upraveny při teplotě vyšší než 42 stupňů.
  4. Paleolitická dieta – Zjednodušeně řečeno si tito lidé hrají na pralidi, protože kopírují jídelníček lidí v pravěku, tzn. maso, vejce, zelenina, ovoce, oříšky.
  5. Nízkotučná dieta – Jak název napovídá, eliminují se tuky v jídelníčku.
  6. Nízkosacharidová dieta – Pro změnu eliminace sacharidů v jídelníčku.
  7. Bezlepková diata – Nejí se lepci a většinou ani lebky.
  8. Pránická strava- Antisystémová dieta. Lidé nejí nic, žijí z energie vesmíru. Nebo to alespoň tvrdí.

A to jsou ve zkratce a zhruba jen ty nejznámější styly a diety. Různých zaručených směrů je mnohonásobně více nebo se často prolínají. Některé svou argumentaci zakládají na morálních a etických hodnotách, jiné na snaze přiblížit se přirozenosti, jiné zase na (často pochybných a zmanipulovaných) studiích a další zase bijí na poplach kvůli nekvalitě potravin. Který z těchto příběhů o stravování je pravda, a které jsou jen výplodem fantazie nějakých scenáristů? jak by řekl Johnatan Frakes z Věřte Nevěřte.

S trochou nadsázky se dá říct, že pravdu mají všichni a zároveň nikdo. Mnoho renomovaných odborníků s letitými zkušenostmi ve výživovém poradenství (například Pavel Fořt či Jakub Přibyl) se shodují, že neexistuje „správný směr“, který by fungoval univerzálně a navíc se zdviženým prstem varují proti výživovému extremismu.

Dieta? Děkuji, raději knihu

Není žádnou novinkou, že držet krátkodobou dietu je zkrátka blbost. Ať už se jedná o krabičkovou dietu o výživové doplňky, hladovění nebo odtučňování, jde vždy o reklamní trik nebo hloupost lidí. Má to hned několik negativních dopadů:

  1. Úvodní šok – Pokud člověk do sebe valí neustále řízky, zákusky a knedlíčky a najednou přejde na zeleninu a ovoce, je to pro tělo neuvěřitelný šok, který může skončit i kolapsem. O nějakém zdravotním benefitu a zlepšení v prvních dnech nemůže být ani řeč.
  2. Závěrečný šok – Přechod ze zeleniny na svou původní stravu, je dalším šokem, navíc šokem, který způsobí chronicky známý jojo efekt.
  3. Šok pro peněženku – Pokud se člověk neorientuje na trhu se zdravými potravinami, stává se, že zbytečně nakupuje extra drahé potraviny, které sice mohou být o něco kvalitnější, avšak vzhledem k ceně se to pro člověka s normálním rozpočtem nemusí vyplatit.

Zdravá strava? Neví se, co to je

Jak už bylo uvedeno výše, univerzální zdravá strava neexistuje. Nikdo by neměl být natolik arogantní a tvrdit, že „Snídaně je nejdůležitější jídlo dne!“ nebo „Nejlepší je jíst pětkrát denně a nikdo po 18. hodině“ nebo „Chleba základ kuchyně!“ a daly by se uvést další a další dogmata, které sice mohou někomu fungovat, ale pro jiného taková rada nemá smysl. Existují však určité tendence a principy, kterými by se člověk měl řídit, zkusím alespoň některé z nich ve zkratce popsat, avšak odborník nejsem, jen se o toto téma již delší dobu aktivně zajímám.

  1. Zcela nejhorší pro zdraví (a nejen ve výživové oblasti) jsou stres a obavy. Je mnohem lepší si o půlnoci dát s klidným srdcem hambáč od vientamců než opilý zmateně běhat poměstě a hledat prodejnu s biooříšky. Stejně tak je zbytečné obávat se před každým jídlem, jestli neporušujete nějaký „výživový zákon“. Obecně platí, že by se nad jídlem mělo přemýšlet a nejíst jen jednostraně, avšak občasný „úlet“ v mekáči nebo v cukrárně neuškodí.
  2. Čerstvé, jednoduché a nezpracované potraviny jsou více než polotovary a složitá jídla. Zde je největší překážkou čas a často i lennost. Bohužel však právě rozdíl mezi tím, když si uvaříte polévku z čerstvé zeleniny a nebo si vysypete do horké vody nějaký sáček, je zkrátka obecně dost velký. Vždy není čas a chuť, ale pokud to v něčem obecně lámat přes koleno, je to právě tento princip.
  3. Pokud vám nějaká potravina nesedí a je vám po ní špatně, zkuste si udělat test na intoleranci, popřípadě tuto potravinu na chvíli vysaďte a vnímejte, zdali je vám bez ní lépe. Velice často se jedná o lepek nebo laktózu a pokud člověk trpí intolerancí či alergií, dokáží tyto látky v těle napáchat spoustu zločinů.
  4. Nejdůležitější je návyk a pravidelnost. Tělo pracuje cyklicky a pracuje mnohem lépe, pokud člověk ve stejnou hodinu vstává a alespoň zhruba ve stejnou hodinu se něčím cpe.

Závěrem bych rád stručně shrnul nejdůležitější myšlenku celého tohoto článku. Redukční diety (pokud tedy nejste morbidně obézní) jsou blbost, univerzální zdravá strava neexistuje a nejdůležitější jsou stravovací návyky a žádný stres, hrocení a extrémismus. Zkrátka člověk musí hledat co mu vyhovuje, ať už jsou to kořínky, paleo nebo třeba prána. Univerzální pravda neexistuje.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *