Skončily volby a ačkoliv mé srdce těžce bije pro pirátské prudce svobodné myšlenky, z mého (a nutno říci, že nejen z mého) pohledu nedopadly volby tak, jak bych si představoval. Z celkových 200 křesel získali Babišovci 78 mandátů.

Strana přímé demokracie získala 22 křesel a ačkoliv má v názvu krásné slovní spojení „přímá demokracie“ jedná se stejně jako u ANO o stranu jednoho muže, která má navíc i svůj program v takovém duchu, že na první (popřípadě druhý) pohled nepůsobí ani zdaleka svobodně a demokraticky. Naopak lze u ní identifikovat mnoho fašistických prvků, o tom však snad někdy příště.

Třešničkami na tomto nedemokratickém dortu je pak 15 křesel pro komunisty. Člověk nemusí studovat matematiku, aby si spočítal, že demokracie utrpěla velice štědrou ránu a není jisté, zda-li se ještě postaví na nohy.

Volby však přinesly i mnoho pozitivních úkazů v tradičních kmotrovských stranách, které buď nezískali ani zdaleka takovou podporu jakou očekávali (například ČSSD, KDU-ČSL nebo TOP09) a do sněmovny se dostali poměrně zajímavé osobnosti. Ať už je řeč o Dominiku Ferim, Romanu Onderkovi nebo třeba Václavu Klausovi ml. Tyto osobnosti by do politiky mohly přivést věcnost a konstruktivní řešení.

Dalším pozitivním jevem, který se zde objevil je vzestup nových stran, které narozdíl od SPD mají demokratický základ a morální kvalitu. Jedná se především o STAN a Piráty. Právě pirátská strana, jak už jsem na začátku článku naznačil, je mému srdci nejblíž a mediálně známé osobnosti jako Ivana Bartoše nebo Mikuláše Ferjenčíka netřeba příliš představovat. Měl jsem však tu čest poznat osobně dva jihomoravské Piráty, kteří se do sněmovny dostali a na vyhlášení výsledků jeli jen tak mimochodem přeplněnou tramvají. Jde o Tomáše Vymazala, bojovníka za legalizaci marihuany a člověka, který se zabývá kryptoměnami a Radka Holomčíka, jedničku na kandidátce jihomoravských Pirátů.

Oba dva lidé tam podle mě bezpochyby patří, každý však z jiného důvodu. Způsobilost Tomáše Vymazala řešit problémy a jeho odborné znalosti v technice a v oblasti legalizace jsou za mě nepopíratelné. U Radka Holomčíka si však cením jeho morální a etické síly, kterou doplňuje jeho havloidní srdce a smysl pro umění všeho druhu. Nesmírně mě těší, že právě v těchto dobách bude takový člověk sedět v parlamentu a snažit se hlídat demokracii a svobodu pro nás všechny (alespoň teda doufám, že jo…). Protože co více je symbolem svobody než umění, a co hlubšího hledat na demokracii než silné morální a etické zásady.

Rozhodl jsem se proto, že zde jako bonbónek pro mírné pobavení, zveřejním 3 moje nejoblíbenější básničky od Radka Holomčíka a na závěr video z vystoupení jeho skupiny. Nic víc.

Pátek 13.
Dnešní datum je to, které
za smůlu má nejvíc viny.
Celý rok se všechno sere,
proč by dnešek měl být jiný?

No name 1
Kdyby ses změnila najednou v solný sloup,
dál bych tě miloval, jak do teď, nemálo.
Krustu z tvých šatů bych šikovně z tebe sloup.
To co by přišlo pak, hrozně by štípalo.

No name 2

Kurva se neříká jenom tak zbůhdarma,
dá se tím urazit, ale též říci,
jak moc tě pobouří osoba proradná,
která ti před jídlem sebere lžíci.